Tonda, Toník, Antonín – nejen ryze česká jména…

Antonín je mužské křestní jméno latinského původu. Pochází ze jména Antoninus, kterým byli označováni adoptivní příslušníci patricijského rodu Antoniů – doslovný význam je „patřící Antoniovi“. Vykládá se jako „vynikající, přední, čelný“ (latinské ante=„před“). Podle českého kalendáře má svátek 13. června. Jméno se vyskytuje i ve variantách Anton, Tony, Tonda, Toník. Ženskou obdobou je Antonie. Patří k nejfrekventovanějším českým jménům, podobně jako je třeba Jirka, Jarda nebo Honza.


Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku mužů v ČR za sledované tři roky 1999–2002) je -4,1%, což vypovídá o poměrně značném poklesu obliby tohoto jména.


Tondo! Nebo snad Tonda? je také termín pro malbu nebo sochařské dílo (reliéf) kruhového tvaru, především z období antiky, renesance či klasicismu, popř. i jiných slohů. Svůj původ má v italském slově rotondo („kulatý“ – srovnej i rotunda). Ve starověkém Řecku byla tonda v souvislosti s rozvojem vázového malířství malována také na dna nádob, zejména na kyliky.


Svého největšího uplatnění tonda dosáhla v 15. století ve Florencii v tvorbě italských umělců Sandra Botticelliho, Michelangela Buonarrotiho a Raffaela Santiho.
Každé tondo (ne už tedy český Tonda) obsahuje centrální motiv, většinou s jednou nebo více postavami. Jejich pozadí je nevýrazné a bez jakýchkoli dekorací.


Tondo P.J.H. Cuypers


Kulička a Toník (1931, Pünktchen und Anton), je povídka s detektivním motivem určená dětem, kterou napsal německý spisovatel Erich Kästner a ilustroval Walter Trier. Povídka vypráví příběh dvou dětských přátel, holčičky Luisy, přezdívané Kulička, a chlapce Toníka. Jejich přátelství je založeno na rozdílnosti jejich povah. Toník je přitahován Kuliččinou obrazotvorností a živostí, Kulička obdivuje Toníkovu rozvahu a praktičnost.
Zatímco Kulička je z bohaté rodiny, Toník je chudý a navíc má nemocnou maminku, o kterou se musí starat. Kuliččin tatínek, pan Pogge, je ředitelem továrny na výrobu vycházkových holí a je to milý a hodný muž, zatímco její matka je poněkud povrchní dáma, která chodí ráda po nákupech, na módní přehlídky, plesy, na návštěvy a do divadel a přenechává proto výchovu své dcery vychovatelce slečně Andachtové. Posledním členem domácnosti rodiny Poggeových, pokud nepočítáme psa Pufíka, je tlustá kuchařka Berta, která slečnu Andachtovou nesnáší. A jak se ukáže, tak právem.


Kulička a Toník


Slečna Andachtová má totiž snoubence, který jí nutí, aby mu sháněla peníze. Proto, když nejsou rodiče Kuličky doma (což je často), chodí slečna Andachtová s Kuličkou prodávat po večerech sirky. Tohoto žebrání se zúčastňuje i Toník, který tak shání peníze pro maminku, která po vážné operaci nemůže pracovat. Pak snoubenec slečny Andachtové vymyslí plán, jak vyloupit dům Poggeových, k čemuž mu slečna Andachtová nakreslí plánek. Toník jeho plán odhalí, upozorní kuchařku Bertu a ta lupiče zneškodní. Nakonec pak Pogge zaměstná Toníkovu maminku jako novu Kuliččinu vychovatelku a Kuliččina matka snad pochopila, že se své dceři nedostatečně věnovala.

Antonín Dvořák

Antonín Leopold Dvořák (8. září 1841 Nelahozeves – 1. května 1904 Praha) byl jeden z nejvýznamnějších hudebních skladatelů všech dob a je světově nejproslulejším a nejhranějším českým skladatelem vůbec.
Dvořákova symfonická díla jsou obvyklou součástí repertoáru významných orchestrů a jsou hrána na festivalech vážné hudby po celém světě. Síla jeho melodické invence uchvacuje dodnes odborníky i laiky a brala dech i skladatelovým současníkům (je znám Brahmsův výrok: „Dvořákova témata pro vedlejší myšlenky by mně docela stačila i na myšlenky hlavní…“).


Antonín Dvořák se proslavil se svými symfoniemi a velkými vokálně-instrumentálními skladbami, neméně však i komorní hudbou a operami. Antonín Dvořák je čelním světovým představitelem tzv. klasicistně-romantické syntézy. Za zmínku jistě stojí i to, že první skladba, která zazněla po přistání amerických kosmonautů na Měsíci, byla Dvořákova Novosvětská symfonie.


Je po něm pojmenován impaktní kráter Dvořák na planetě Merkur a planetka 2055 Dvořák.


Antonín Dvořák

Antonín Novotný

 

Antonín Novotný (10. prosince 1904 Letňany – 28. ledna 1975 Praha) byl třetí československý komunistický prezident a zároveň šestý prezident od vzniku Československa. Úřadoval v letech 1957 až 1968.


Antonín Novotný pocházel z chudé rodiny zedníka Antonína Novotného, vyučil se strojním zámečníkem, poté pracoval jako dělník. V roce 1929 se oženil s Boženou Fridrichovou. Roku 1921 vstoupil do KSČ, kde prošel řadou funkcí (v pražské organizaci), v letech 1937–1938 působil jako tajemník KV KSČ v Hodoníně. Po zákazu komunistické strany (1938) pracoval jako dělník ve vysočanské Včele.


Za druhé světové války se Antonín Novotný podílel na ilegální činnosti KSČ, v r. 1941 byl zatčen a až do r. 1945 byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen.


V letech 1945–1951 byl Antonín Novotný vedoucím tajemníkem KV KSČ v Praze. V letech 1946–1968, byl členem ÚV KSČ. V r. 1951 se stal Antonín Novotný členem předsednictva ÚV KSČ a v r. 1953 se stal prvním tajemníkem ÚV KSČ.


Jeho celoživotní zálibou byla karetní hra mariáš, kterou provozoval i ve své rezidenci na Orlíku. Značnou pozornost věnoval však i tělovýchovným vystoupením (československá spartakiáda).


Antonín Novotný

Antonín “Tonda“ Panenka

Antonín “Tonda“ Panenka (* 2. prosince 1948, Praha) je bývalý československý fotbalový reprezentant, mistr Evropy z Bělehradu 1976.


Poprvé nastoupil Tonda k ligovému zápasu v necelých dvaceti letech za Bohemians Praha. Jeho prvním reprezentačním startem byla kvalifikace na mistrovství světa v roce 1973 proti Skotsku. Roku 1976 díky jím proměněné rozhodující penaltě ve finále proti Německu získalo Československo titul mistrů Evropy. Jeho slavné penaltě se říká „vršovický dloubák“ (zatímco ve světě se používá pojem „Panenka goal“ nebo „Panenka kick“). Sám sebe kopajícího penaltu ztvárnil v malé roli v českém filmu Sonáta pro zrzku (1980).
V roce 1981 odešel Toník Panenka z Bohemians do Rapidu Vídeň, s nímž do svého odchodu roku 1985 získal dva tituly a roku 1985 druhé místo v Poháru vítězů pohárů. Po dvouletém účinkování v rakouské druhé lize se vrátil zpět do Bohemians a stal se asistentem trenéra a funkcionářem. Roku 2008 získal Tonda Panenka Cenu Václava Jíry.


Dne 28. října 2008 mu prezident ČR Václav Klaus udělil státní vyznamenání – Medaili Za zásluhy I. stupně.
Slavná proměněná penalta Antonína Panenky se zapsala do historie fotbalu. Hráč si postavil míč na značku pokutového kopu v situaci, kdy tíha zápasu nemohla být větší. Stav 2:2 po prodloužení, v závěrečném penaltovém rozstřelu proti týmu Západního Německa (první rozstřel v historii finále evropských šampionátů) čtyři českoslovenští a tři němečtí fotbalisté proměnili, čtvrtý německý hráč Uli Hoeneß přestřelil bránu. Antonín Panenka byl v situaci, kdy mohl Československu zajistit první titul v historii. Rozběhl se, čímž předstíral prudkou ránu, německý brankář Sepp Maier skočil do strany zatímco Antonín Panenka míč lehce podkopl a poslal jej dloubáčkem doprostřed brány. Titul tak získalo Československo.

Antonín Panenka

 

Antonín Sova

Antonín Sova (26. února 1864 Pacov – 16. srpna 1928 Pacov) byl český básník a prozaik, 1. ředitel Městské knihovny v Praze.

Jeho otec byl venkovským učitelem a regenschorim. Od roku 1855 učil v jihočeském Pacově, který dnes leží v kraji Vysočina. Zde se také 26. února 1864 na místním zámku narodil Antonín Sova. Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Toník Sova vázán více k matce. Její smrt roku 1879 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech.


Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Jaroslava Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Gymnázium Tonda Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl Antonín ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov.


Po maturitě odešel Antonín Sova do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka A. Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a J. Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal Antonín Sova kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba (s největší pravděpodobností syfilis), která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný pohyb. Toník Sova zemřel 16. srpna 1928 v Pacově.


Jeho dílo bylo ovlivněno realismem, symbolismem a impresionismem. V pozdější době se soustředil na přírodní a subjektivní lyriku. Jeho přírodní lyrika je spojena s jihočeským krajem, jeho milostná poezie je psána písňovou formou.


Antonín Sova svými díly útočil proti společnosti a dával najevo protispolečenské postoje celé mladé generace. V jeho dílech se zároveň objevuje vlastenectví a hledání morálních a společenských hodnot.


Antonín Sova

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

All Rights Reserved ©2017